Na přelomu února a března zažila jeden z vrcholů své dosavadní, zatím poměrně krátké, rozhodcovské kariéry. VERONIKA KYZLÍKOVÁ, hamerská hráčka a trenérka, ale i zároveň např.: předsedkyně Komise rozhodčích ČBaS, okusila v Mülheimu an der Ruhr atmosféru turnaje YONEX German Open 2025 z pozice umpirové rozhodčí. „Zkusila jsem se přihlásit a ono to vyšlo,“ říká nadšeně. Přestože zatím nemá v rozhodcovské roli přesně stanovený cíl, další plány rozhodně má a není jich málo. A co třeba si zapískat i někdy na největším badmintonovém turnaji pod pěti kruhy? „Účast na Olympiádě je pro mě zatím v říši snů, ale třeba jednou… osobně bych si přála pískat na Paralympiádě,“ dodává směle Verča v rozhovoru.
Jak se ti naskytla příležitost dělat umpire na German Open?
„Příležitost se mi naskytla díky mému zapojení do mezinárodní rozhodcovské komunity. Po několika letech rozhodování na národních a menších mezinárodních turnajích jsem vloni složila zkoušky první úrovně u Badminton Europe. Tím se zvýšila moje šance účastnit se větších turnajů, a tak jsem se přihlásila na German Open. A ono to vyšlo. Byl to skvělý vrchol mé dosavadní práce jako rozhodčí.“
Jsi jako rozhodčí nervózní, když jdeš pískat hráčům ze světové špičky? V čem je podle tebe pro rozhodčí největší rozdíl oproti českým turnajům typu MČR?
„Na začátku kariéry jsem cítila velkou nervozitu, ale s praxí a zkušenostmi se to zlepšuje. Nicméně, je jedno, jestli pískám zápasy české ligy, MČR nebo turnaje BWF – všechny zápasy jsou pro hráče důležité, vkládají do nich veškeré úsilí a já se vždy snažím poskytnout kvalitní rozhodování a jsem nervózní, abych jim to nepokazila. Musím být vždy 100 % připravená a soustředěná.“
Kdo z hráčů tě na kurtu příjemně překvapil svým vystupováním i vůči tobě jako rozhodčí, a koho bys naopak už nikdy pískat nechtěla?
„Omlouvám se, ale z profesních důvodů nebudu konkrétní. Obecně mě vždy potěší, když jsou hráči na kurtu fér – například když přiznají teč, kterou my jako rozhodčí neviděli. Také mě těší, když respektují čárové rozhodčí a jejich verdikty, a po prohře uznají vítězství soupeře a upřímně mu pogratulují.“
Stal se ti během turnaje nějaký kuriózní moment?
„Jednou během zápasu ve čtyřhře mužů hráč omylem napálil míček tak, že letěl přímo na mou hlavu. Naštěstí se nic nestalo, omlouval se mi a všichni jsme se tomu zasmáli. Kuriózní a nová pro mě byla také možnost práce s „jestřábím okem“ během semifinále. Z pozice čárového rozhodčího jsem takovou situaci zažila už mnohokrát, ale z umpirové pozice poprvé. Bála jsem se, abych vše udělala správně – hlášení, kdo si bere challenge, označit to v tabletu, nahlásit výsledek a přidělit správně body – až jsem se ze všeho stresu nakonec hlavně zapomněla přihlásit, že hráči o challenge žádají. (směje se) Naštěstí se semifinále hrála jen na jednom kurtu, takže pánové od IRS pochopili, že žádám o challenge a udělali vyhodnocení i bez mého přihlášení.“ (usmívá se)
Co atmosféra v kolektivu rozhodčích – zachováváte profesionalitu a vážnou tvář i mimo kurt, nebo panuje uvolněná nálada a občas i nějaké narážky na hráče?
„Kolektiv rozhodčích je pro mě jedna velká badmintonová rodina. (vážně) Na kurtu samozřejmě vždy zachováváme profesionalitu, ale mimo něj panuje uvolněná atmosféra. Sdílíme zkušenosti, učíme se z chyb kolegů – bizarní situace nejlépe vymýšlí sám život. Na kurtu máme na rozhodnutí pár vteřin a někdy se stane, že se nerozhodneme úplně správně. Ale pokud se z toho poučíme a sdílíme to s ostatními, je to ta nejlepší škola. Vtipům nebo narážkám na hráče se občas zasmějeme, ale nikdy to není nic, co by narušovalo naši práci nebo respekt k hráčům. Spíše jde o formu uvolnění před dalšími náročnými dny na turnaji.“
Máš nějaký specifický sen jako rozhodčí, který by sis chtěla splnit?
„Zatím nemám přesně stanovený cíl – učím se být v rozhodování pokorná a krotit svou touhu mít všechno hned a stále stoupat výš a výš. Občas je dobré se trochu zastavit a rozkoukat se tam, kde člověk právě je, protože, jak jsem už psala výše, ať pískáte cokoli, vždy je ten zápas pro někoho velmi důležitý a můžete se z něj něco přiučit. Myslím, že dobrý rozhodčí musí trochu dozrát (samozřejmě s aktivní praxí, nikoli jedním turnajem za rok). V nejbližší době se chystám zkusit štěstí na podobných turnajích v Evropě (např. BWF 300 je také HYLO Open na podzim, kam se zkusím přihlásit a příští rok zvažuji Swiss Open / Orleans). Čeká mě také spousta turnajů v ČR a určitě plánuji zkusit druhou úroveň umpira u Badminton Europe, ale k tomu mám ještě daleko…. Účast na Olympiádě je pro mě zatím jen sen, protože rozhodčí mohou být na olympijských hrách pouze s licencí BWF, což je ještě další krok pro ty nejlepší evropské umpiry. Ale kdyby náhodou… osobně bych si moc přála pískat na Paralympiádě!“
